U Dyje

Než mě na pár dní vyřadil z provozu nějaký bacil, byla jsem pracovně mimo domovskou budovu. Tam jsem jela autem a zpátky, pochůzkou mezi budovami pěšky. Musela jsem projít po lávce, přes řeku. Většinou po ní plují kachny. ale tentokrát byl na hladině velmi čilý ruch. Kromě obvyklých kachen připlaval párek labutí, u břehu se slunila rodinka nutrií a hladina byla plná ptactva. Až z daleké Arktidy přiletěl morčák velký a ve svatebním peří lákal samičky. Přezimuje u nás a pak se vrací opět na sever. Hemžilo se jich na hladině poměrně dost. Kousek dál postával kormorán a čekal na svou kořist. Přihlížející racek vypadal, že tam je jen náhodou a dělal neviditelného. Kousek dál, ve vodě dováděli kormoráni a rackové. Jen škoda, že mi výhled kazily sluneční paprsky, které dopadaly na hladinu, jako jiskřící šípy. Krásná chvilka. Osvěžila a dodala síly do další práce. Mám ráda, chvilky, které přijdou, jen jakoby náhodou. Krásné dny, plné slunce. Rija

Procházky mezi poli

Další dvě procházky měly část cesty stejné a byly v jeden víkend. Trochu sice foukalo, ale svítilo sluníčko, což je tuto zimu docela ojedinělý jev, u nás a o víkendu zvlášť, Tento víkend je mlha a tma. Takže jsem byla ráda, že můžu trošku načerpat vitamín D. Vyplašila jsem velké hejno drozdů, ale nepodařilo se mi identifikovat přesný druh. Z káňat mám velkou radost, obvykle odletí dřív, než otevřu objektiv foťáku. Tentokrát pózovaly hned na dvou místech. Sýkorky se choulily v rákosí a snažily se dostat dovnitř a najít něco do zobáčku. Venku bylo moc krásně. Rija

Zimní procházky

Leden má před sebou už jen cílovou rovinku. Ještě pár dní a první měsíc nového roku se uzavře. Jako každý leden je i tento pro mě pracovně hektický. A taky pořádně ledový, co se týká mrazivých teplot. Sněhu jsme si moc neužili. Ačkoliv nám krásně sněžilo, hned první lednový týden a mrazivé teploty slibovaly, že by nám mohl nějakou dobu vydržet, tak opak byl pravdou. Vydržel asi dva dny, třetí den začal tát a do rána z něj byla příšerná ledová krusta, která se změnila v klouzačku. Když jsme se jí zbavili, tak máme pro změnu klouzačku z padající mlhy. Už by mohlo začít jaro. Opět se potýkám s nějakou chorobou. Já je snad poslední dobou přitahuji, nebo co. Včera jsem si vzala volno, abych se bacila zbavila, ale líbí se mu u mě, tak se mu ode mě moc nechce. Zatím nekašlu, tak si dávám naději, že do pondělí bych nad ním mohla zvítězit. Rok jsem začala procházkami. Snažím se o víkendu protáhnout si tělo. Procházky se pohybují kolem 4 km. Na zimu je to dobré, ráda bych získala ztracenou kondici a v létě dala i víc. Občas narazím i na nějakého opeřence. Nedávno to byl strnad, ale fotky nic moc, protože mi nedovolil přiblížit se. Ale i tak jsem za obrázek ráda. Strnada jsem u nás viděla poprvé. Občas zachytím i nějakého opeřence v krmítku. Na zbytek hroznového vína mi chodí kosák, asi zjistil, že ledové víno je dobré:-)))). Jen poslední dobou mám problémy s ostřením. Nevím, kde je chyba. Možná  už můj společník dosluhuje. Ale spíš to vidím na chybu v nastavení. Pár obrázků od nás. I v zimě bez sněhu je u nás moc krásně. Tak první procházka kolem vinných sklepů. Hlavně ticho a klid. Opatrujte se. Rija

První procházka v novém roce

Přišla sice trošku se zpožděním, dnes máme už 4. ledna. Dokud žila Nelinka, tak jsme vždy na Nový rok vyrážely na delší procházku, kolem naší malé vesničky střediskové. Dokud mohla milovala dlouhé procházky. Jenže teď mě nikdo nenutí jít ven, tak procházky zanedbávám. Od nového roku se vymlouvám, že fouká a je zima a pořád kašlu. Dnešní plány vypadaly podobně, žádná procházka. Jenže ráno jsem si dala kávu s chlupatými mazlíky v ZZ a po kávě začaly sluneční paprsky nakukovat do ZZ a zlákaly mě k malé procházce po zahradě. Objevila jsem, že už kvete kalina, jasmín nahokvětý je samé poupě a i když je venku zima, tak se sněženky klubou ze země. V jednom místě už vykukují malé bílé kousky budoucích květů. Rychle jsem vyžehlila pár kousků prádla, maso dala do trouby a vyrazila za sluníčkem. Šla jsem jen svou oblíbenou trasou. Vítr byl sice místy nepříjemný, ale sluníčko dělalo divy. Měla jsem radost, když jsem na nedaleké větvičce uviděla stehlíčka. Zatím jsou jen v polích, na krmítko zatím nedošli, ale za pár týdnů snad krmítkem nepohrdnou. Nad hlavou mi pískala káňata. Srnky jsem tentokrát nepotkala. Pokaždé, když je sluníčko a jasná blankytná obloha, nemůžu se vynadívat na stříbřitou kůru topolů v pozadí s modrou oblohou. Nevím, čím to je, ale pokaždé mi ta nádhera vyrazí dech. Až na ten vítr, bylo venku nádherně a neskutečné ticho. Předsevzetí si nedávám, ale letos bych ráda chodila na procházky častěji. Snad se mi to podaří. Přeji krásný začátek prvního pracovního týdne v novém roce. Rija

První letošní úplněk - vlčí úplněk

Nový rok jsme začali krásně. Po dlouhých měsících, kdy se nám málokdy podařilo pozorovat vesmírné jevy na obloze, jsme měli dnes štěstí. I když jak se to vezme. Zima byla jak v ruském filmu. Vyrazili jsme do vedlejší vesnice na naše oblíbené pozorovací stanoviště. I když bylo ještě světlo, Měsíc už zářil. Mám ráda tyto okamžiky, kdy na jedné straně oblohy odchází den - zapadá slunce a na druhé straně přichází noc - vychází Měsíc. Bylo ještě dostatek světla a díky čistému obzoru byly krásné vidět Pálavské vrchy, Mikulov. Dokonce byla tak krásná viditelnost, že na vzdálenějších kopcích Brněnské vrchoviny byl vidět poprašek sněhu:-). Měsíc stoupal vzhůru moc rychle, tak jsem byla ráda, že jsem stihla udělat pár obrázků. Po nějaké době jsme se dočkali. Pod Měsícem se objevil Jupiter. Bohužel se mi s foťákem nedaří fotit za tmy, tak jen jedna nakonec byla jakž takž povedená. Doufám, že nezůstane jen u jednoho pozorování. Loni jsem měla pocit, že u nás bylo snad každou chvíli pod mrakem. Budu doufat, že letošní rok se s pozorováním bude dařit lépe. Rija